Rozložená plátna vybízejí
Když se večer vracím po celodenní službě a pohlédnu na svoji postel, zjistím, jak jsem ráno vstával: pokud ve spěchu, je neustlaná, pohozené pyžamo, ale pokud jsem měl čas, bude postel hezky ustlaná.
Kér: Jan doběhl ke hrobu první, naklonil se, a viděl, že tam leží pruhy plátna. Po chvíli přiběhl Petr, vstoupil, a uviděl totéž
Did: Ve vyprávění o Ježíšově pohřbu nejsou zmíněny obvazy, kterými byly svázány ruce i nohy jako u Lazara, pouze se uvádí rouška z hlavy, která je nezvykle složena zvlášť na jiném místě v hrobě. Plátna, do kterých bylo zabaleno Ježíšovo tělo, nejsou odnesena s tělem, jak bychom čekali při krádeži. Plátna nejsou ani narychlo odhozena, ale uspořádaně spočívají v hrobce. Jsou roztažena jako povlečení na lůžku, jako svatební lože pro nevěstu. Hrob se stal svatebním ložem pro Ženicha Krista a nevěstu – církev, to jsme my všichni věřící. Dříve nebo později všichni do hrobu vstoupíme, ale to nebude vstup do hrůzy, ale do lásky, Božího milování a splynutí s Nejvyšším. Smrt už tu není, je poražena. Zatím na ta pláta jen pohlížíme skrze svědectví těch, kteří již vstoupili do smrti a zanechali nám o tom zprávu. Ta hlásá: „Nebojte se, Pánova náruč je otevřena, čeká vás, jde před vámi (do Galileje), chce se s vámi setkat a být s vámi už napořád!“
Par: Když vypukla v Turíně v 19. století morová epidemie, Don Bosko se svou matkou neutekli, ale přijímali do svého domu všechny potřebné a starali se o ně s pomocí chlapců. Jednoho dne došly prostěradla na postele pro nemocné. Matka Markéta bez váhání šla do kaple, sundala oltářní plátno se slovy „Dnes poslouží Pánu jinde“ a povlékla s ním lůžko dalšímu nemocnému. Negramotná žena, která dobře pochopila, kde je zrovna její Pán. Mimochodem nikdo z jejich domu se morem nenakazil.
Myst. Ubrus, povlečení, ubrousek, to vše nám může dnes připomenou plátna Ježíšova, jeho čistou zářící náruč lásky, která je pro nás Vzkříšením navěky otevřená.
Záv: Uhladím rukou pokrývku a v duchu se zaraduji z Pánova pozvání, abych se s Nám navěky spojil!