Úvod: Trvá to dlouho. Zavřené školy, obchody, omezení pohybu, finanční problémy, zákaz bohoslužeb a akcí. Den za dnem, sledujeme narůstající počet nakažených, zemřelých a vyléčených. Jak dlouho ještě?
Kér: 2. čtení Flp 2,6-11
„Kristus
Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale
sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z
lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti,
a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné
jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i
v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Did: Pán Ježíš se mohl vzepřít nespravedlivému odsouzení na kříž, mohl odmítnou
Otci jít trpět, ale neudělal to. Cesta do Božího království je totiž cestou
nelpění na svých právech, privilegiích, úspěších, svobodě, ale ochotou pokorně
přijímat co přichází z Boží ruky. Pro nás je to v současné době
ohrožení coronavirem a všechna pravidla z toho vplývající. Je to doba
očišťování nejen od mikrobiologických virů, ale také pročištění našich duší.
Čím víc nahromadíme majetku, titulů, kontaktů, úspěchů či zážitků, tím ve
větším jsme pokušení, že se k nim „přilepíme“. Nejsme ochotni je opustit,
a to nás brzdí v cestě k Bohu. Proto je toto karanténní období pro
všechny časem očišťování, abychom byly zase víc tím, čím jsme, a ne jne tím, co
máme či jsme dokázali.
A.Scarano: Dnešní čtení je hymnus, který ukazuje
v protikladech Ježíšovu cestu sestoupení a povýšení. V první části se hlouběji
rozvádí Ježíšova „kenoze“, tj. „vyprázdnění se“ od nároků
na pocty a slávu. Ježíš se „vyprázdnil“: stal se služebníkem,
obyčejným člověkem, který dokonce zemřel potupnou smrtí kříže. Navenek se
„zřekl“ svého jména (avšak nepřestal být Bohem a Pánem slávy, jen to
nebylo vidět očima lidí), a proto jako člověk dostal Jméno nad jiná jména.
Ponížený a potupený služebník byl povýšen a stal se Pánem! Služebník
opovrhovaný od lidí je nyní prostoupen tak velkou Boží slávou, že všichni musí
uznat: Ježíš Kristus je Pán!
Příběh: V jedné vesnici vypukl velký požár. Shořelo mnoho domů, také dům
boháče a vedle něj chaloupka chudáka. Chudák zůstal v klidu, boháč upadl
do hlubokého zoufalství. „Sousede,“ zeptal se boháč chudáka, „jak je možné, že
jsi tak klidný, když nám oběma shořelo všechno, co jsme měli?“ „Mě zůstal můj
Bůh. Tvůj shořel s domem,“ odpověděl chudák. (Bruno Fererro: Sny pro duši)
Myst: Jsem podobný jako každý jiný v této zemi, lae ponížení a mě vede k pokoře a službě, takže věřím, že mě za to Bůh jednou sám povýší.
Závěr: Nebudu plakat a trápit či nadávat nad omezeními pandemické situace. Zůstává mi to nejdůležitější: Bůh a možnost sloužit svým bližním.