Otcovská náruč Boha
Ú: V dnešní době to je již normální a velmi žádané, aby tatínkové byly u porodu. Nečekají někde mimo, co jim přinesou ukázat, ale prožívají porod se svou ženou a mohou již brzy po narození své děťátko vzít do náruče. V té chvíli začíná hrdá péče tatínků o své děti.
Kér: „Ty Hospodine jsi náš otec…“ 1.čt z Izajáše
1.čtení z Izajáše je malý úryvek apokalyptické sbírky, neboli ucelené básně, vzývající Boha jako Otce, který se vzdálil svému lidu, a proto lidé zhřešili. Nyní Otce prosí, aby se vrátil a zachránil nás. Obsahuje verše převzaté do adventního zpěvu Roráte.
G.Vlková: Ty, Hospodine jsi náš Otec! Jako křesťané jsme zvyklí nazývat Boha Otcem díky modlitbě, kterou nám Ježíš odkázal. Ve Starém zákoně není však označení Boha jako Otce zdaleka tak běžné. Najdeme je pouze na několika místech. Proto i zde upoutá toto důvěrné oslovení pozornost. Prozrazuje, že kajícníci chtějí v modlitbě zapůsobit na Boží shovívavost, zároveň si však uvědomují, že Bohu vděčí za svůj život, podobně jako dítě otci.
Vděčí však nejen za pouhou existenci, ale také za veškerou záchranu, kterou v minulosti zakusili. O tom svědčí další slova: „náš vykupitel“ je tvoje dávné jméno. Vykupitelem je podle Mojžíšova zákona člověk, jehož povinností je vykoupit členy svého rodu, pokud se pro dluhy dostali do otroctví. Vykupitel se měl i při jiných příležitostech zasazovat o rodová práva. Hospodin začal být nazýván vykupitelem svého lidu proto, že se vůči němu zachoval jako blízký příbuzný, když jej vyvedl z egyptského otroctví. Nicméně s označením Boha – vykupitel – se ve Starém zákoně setkáme nejčastěji právě v knize Izaiáš, zvláště v textech, které slibují vysvobození z babylónského vyhnanství. Například ve 41. kapitole slyší Izrael : „Neboj se, červíčku Jakube, … Já ti pomohu praví Hospodin. Tvůj vykupitel je Svatý Izraele!“ Dojemná slova slyší Sión, přirovnaný k opuštěné ženě, v 54. kapitole: „Neboj se, … Tvým manželem bude tvůj stvořitel, Hospodin zástupů je jeho jméno, tvým vykupitelem je Svatý Izraele!“ Lid má pochopit, že Bůh je mu velice blízký, je otcem, příbuzným, ba i manželem, zkrátka tím, komu na vyvolených záleží.
My prožíváme druhé období pandemie coronaviru, omezení mnoha zákazy běžného jednání na veřejnosti, a nejeden z nás tím trpí. Kromě nemoci sledujeme ekonomické katastrofy, válečné konflikty a často i duchovní úpadek. Dnešní Boží slovo je pro nás jako vyšité: volejme také k Bohu jako k Otci, který dokáže vše zařídit a napravit, abychom byli šťastní. Vyslyší ty, kteří opravdově jako kajícnici volají a doufají v pomoc.
Par: Bruno Ferrero – V náručí. Nevěřící manžele dceru Alici. Nikdy s ní o Bohu nemluvili. Hádali se, až jednoho dne muž vzal zbraň a ukončil život obou, zůstala jen holčička, která to viděla. Byla potom svěřena do pěstounské péče křesťanské rodině. Adoptivní máma upozornila katechetku, ať má s dívenkou trpělivost, že o Bohu nic neví. Katechetka přinesla do hodiny obrázek Pána Ježíše a zeptala se: Děti, kdo to je?“ Alice se hned přihlásila a řekla: „To je ten hodný pán, co mě držel v náručí celou noc kdy zemřeli máma s tátou.“
Myst: Bůh je Otcem, který má širokou náruč, větší než naše bolesti a hříchy. Znovu se vydejme k Němu!
Záv: Jestli Bůh se snaží obejmout mě, pak mohu i já obejmout Boha, třeba skrze křížek nebo blízkého člověka.
Kázání na 1. neděli adventní B
Adventní vigilie
Ú: Teď na podzim, kdy je brzy tma, se mi chce hodně spát. Jakoby Pán Bůh stvořením ročních období k tomu i vybízel. Jenže z evangelia slyšíme: Bděte!
Kér: „Dejte si pozor, bděte!“ říká Pán učedníkům. Zní to jako varování.
Did: Bděním nejčastěji rozumíme noční pohotovost, kdy očekáváme nějakou událost: porod, přepad tábora, návrat milého z cesty.
Bděním označuje Pán Ježíš připravenost na poslední chvilku života, na smrt, nebo také ostražitost před Ďáblem
Bdělost popisuje P.Jan Regner SJ v KT jako prožívání přítomnosti. Opakem je bloudění mysli a nesoustředěnost, která často zaviní nejednu havárii nebo hřích.
Bdění je také liturgickým obřadem zvaným vigilie, tedy noční modlitba, která předchází nějakou slavnost. Takovou vigilii má každá neděle a slavnost. Je to pozvání církve, abychom modlitbou očekávali příchod Pána, jediného vládce, a nespali jako družičky v evangeliu.
Opakem bdění je spánek, umrtvení, kdy o sobě nevíme, nic neděláme, nejsme schopni ani naslouchat. Může přitom spát nejen celé naše tělo, ale také naše duše, která se vzdá aktivity, otevřenosti, rezignuje na modlitbu, zkrátka nefunguje. Z této situace nás chce Pán probudit.
Par.: kardinál Štěpán Trochta měl kdysi rekolekci pro řeholnice. Bylo to v době, kdy musely tyto zbožné ženy chodit do továrny jako dělnice. Protože mluvil dlouho a asi i složitě, postupně jedna za druhou usnuly. Když to pan kardinál zjistil, potichu odešel a nechal je spát ☺
Myst: Duch ať je ochotný, i když tělo je slabé! Probuďme se k adventním přípravám na příchod Pána!
Záv: Začínající advent ať je pro nás dobou nových příprav na příchod Spasitele! Roráty, pečení, přání, dárky, Betlémy, koncerty – to vše dělejme s úmyslem: Přijď Pane Ježíši!