Bůh mi svěřuje hřivnu lásky
Scénář loutkového kázání pro děti – zahrajte si doma: potřebujete 2 koníky, královský sluha, kočárek, několik „dělníků“.
- Koníci se pasou na louce. Přijde královský sluha a přednese přání krále, aby ten hezčí z koníků šel na zámek tahat kočár s princeznou. Připojí kočárek za koníka a odjedou
- Druhý koník je smutný, zůstal sám. Připadá si škaredý a k ničemu.
- Koník přijde k lesu, kde muži kácí stromy a dělají dřevo. Jeden z nich se zahledí na koníka a řekne: Takový krásný kůň, ty by ses nám hodil! Máš sílu… Koník se nechá zapřáhnout a pomůže mužům vytahovat dříví z lesa.
- Na konci dne všichni muži poplácávají koníka a děkují mu, že jim tak pomohl. Ptají se, jestli přijde zas? Moc rád, odpoví. Už ví, že může být užitečný, i když nevozí v kočáře princeznu.
- Poučení: každý jsme jako některý z koníků: každého z nás tu Bůh potřebuje, ale každého na něco jiného. Je jedno, jestli vozíme princeznu nebo dřevo. Rozhoédni se, co dobrého můžeš dělat!
Ú: Na jednom velkém setkání mládeže se ptali pp. Jana Pavla II., co mají jako mladí dělat, když se cítí osamělí. Odpověď: „Vyhledejte někoho, kdo je ještě osamělejší.“ Neplačte nad tím, co není, ale využijte možnosti.
Kér: „Jeden člověk se chystal na cesty a svěřil svůj majetek svým služebníkům. Každému dal několik hřiven – kusů stříbra – podle jejich schopností, a odcestoval.
Did: Je to podobenství, nikoliv nauka o ekonomice. Kdo je tím boháčem a co to jsou ty hřivny?
Největším boháčem je Bůh, jemu všechno na světě patří, i vesmír. Nám to svěřuje, abychom s tím zacházeli a rozvíjeli Stvoření. Nejde však jen o hmotné statky. Mnohem víc než suroviny jsou schopnosti a dovednosti každého člověka. Tvůrčí člověk dokáže z kousku dřeva udělat umělecké dílo nebo postavit boudu na dřevo. Největší dar, který nám Bůh dal, je jeho Syn, Pán Ježíš. Jeho stříbrem je láska, láska až do krajnosti (viz evangelium podle Jana), a tak nám přišel dát víc než suroviny či dovednosti – dal nám svou lásku. Láska je největší hřivnou, kterou každý z nás dostal a dostává. Měli bychom ji dostávat od malička od rodičů, přátel, ale zároveň se učit ji předávat. Kdo nedává lásku dál, zakopává ji do země.
Když se majitel v podobenství vrátí, chce vidět výsledky. Přijímá je od každého a raduje se z nich, zve k oslavě. Poslední ze služebníků v podobenství to nepochopil. Má svého pána za zlého, tvrdého (přesto, že i jemu pán věnoval své stříbro), a tak raději nedělá nic. Ze strachu, nedůvěry, nepochopení, sám sebe odsoudil a ani nezkusil něco podniknout. Někteří lidé nechápou a nepřijímají Boží lásku. Myslí si, že jim Bůh nic nedává, a tak jeho dary odmítají. Škoda
Jak já přijímám Boží lásku? Dostávám ji mnoha způsoby – z přírody, ze svého těla a ducha, od blízkých i vzdálených lidí, z knih nebo jiných zdrojů, ze svátostí. Je na mě, abych si uměl všímat, co dostávám, přijal to s vděčností a rád využil k dobru nejen svému.
Par: Kdysi jsem našel v knihkupectví knihu „50 způsobů, jak dětem mluvit o Bohu.“ Ukažte svému dítěti krásu květin a vysvětlete, že to vymyslel Bůh. Dejte mu ochutnat ovoce a opět vysvětlete, že to dobrý Bůh nám to připravil. A tak dále.
Myst: Kdo zůstává se mnou spojen, vědomě přijímá moji lásku, ten ponese hodně ovoce dobroty, ani o tom nemusí vědět.
Záv: Jaké stříbro mi dává Pán v tento zvláštní čas? Jak ho využívám ke službě lásky?